Ing. Jan Macků (1891–1973)
Pozapomenutý konstruktér vozů Zbrojovka Brno (Z) a Wikov
Další zastavení v naší rubrice inženýrské archeologie připomíná moravského konstruktéra, který dokázal z dvoudobého motoru udělat kultivovaný automobilový pohon a v roce 1933 přivedl na svět první československý sériový vůz s pohonem předních kol – legendární „Zetku“ Z 4.
Když se mluví o meziválečném československém automobilismu, nejčastěji zaznívají jména Škoda, Tatra a Praga. Přitom na Moravě – v brněnské Československé zbrojovce a v prostějovském Wikovu – vznikaly automobily, které v mnoha ohledech předběhly evropskou špičku. Jedním z jejich klíčových tvůrců byl Ing. Jan Macků.
Macků byl konstruktér, který se nebál jít proti zažitým konvencím. V době, kdy ostatní automobilky sázely na těžké zadní nápravy a složité rozvody, vsadil na kompaktní koncepci „vše vpředu“, páteřový rám, nezávislé zavěšení všech kol a do detailu vyladěné dvoudobé motory s vratným vyplachováním – to vše spočítané a narýsované bez jediné počítačové simulace.
Pro naši dílnu SKODAMOTOR jsou předválečné vozy Z a Wikov fascinující ukázkou toho, jak daleko lze dojít poctivým přemýšlením o proudění směsi, karburaci a mechanické jednoduchosti.

Dvoudobé i čtyřdobé motory meziválečných automobilů Z, Wikov, Praga či Škoda jsou mimořádně citlivé na přesnou přípravu palivové směsi a těsnost klikové skříně i sacího traktu. V dílně SKODAMOTOR provádíme odborné renovace historických karburátorů (Zenith, Amal, Solex, Jikov), ověřujeme jejich průtoky na zkušebně PZK a vyrábíme autentické strojírenské díly podle dobové dokumentace.
1. Životopis Ing. Jana Macků (1891–1973)
Narodil se 24. června 1891 v Příboře na severní Moravě. Po maturitě na reálce vystudoval odbor strojního inženýrství na České vysoké škole technické v Brně, kde získal pevné teoretické základy v termomechanice a konstrukci strojů.
Po první světové válce nastoupil jako konstruktér do automobilového oddělení Československé zbrojovky v Brně, která hledala mírový výrobní program a rozhodla se rozjet sériovou výrobu lidových i cestovních automobilů značky Z.
Ve Zbrojovce se podílel na konstrukci raných typů Z 18 a Z 9, ale jeho vrcholným dílem byl přelomový model Z 4 představený v roce 1933. Šlo o vůbec první sériově vyráběný československý automobil s pohonem předních kol – o rok dříve, než s touto koncepcí přišel slavný Citroën Traction Avant.
Vozy Z 4 (vyráběné v pěti postupně zdokonalovaných sériích) slavily úspěchy i v automobilových soutěžích, včetně prestižní Rallye Monte Carlo a závodu 1000 mil československých.
Ing. Jan Macků zanechal výraznou stopu také v prostějovské továrně Wichterle & Kovářík (Wikov), proslulé výrobou špičkových, luxusních a technicky náročných automobilů s rozvody OHC (např. Wikov 7/28, 35 a aerodynamický vůz Wikov 35 Kapka z roku 1931).
Zatímco ve Zbrojovce ladil úspornou dvoudobou koncepci pro široký okruh motoristů, u Wikovu uplatnil cit pro jemnou mechaniku rychloběžných čtyřválců a proudnicové tvary karoserií.
Po ukončení výroby osobních automobilů ve Zbrojovce (v roce 1936 v důsledku blížící se války a přechodu na zbrojní program) se Macků věnoval dalšímu vývoji spalovacích motorů, traktorové techniky a technickému školství v Brně.
Své celoživotní zkušenosti z konstrukce motorů a podvozků předával dalším generacím moravských strojařů až do odchodu na odpočinek. Zemřel v Brně 18. listopadu 1973 ve věku 82 let.

2. Konstrukční rukopis Ing. Jana Macků
V čem spočívala originalita vozů Z 4 a navazujících typů Z 5 Express a Z 6 Hurvínek? Především v dokonalém sladění jednoduchého dvoudobého agregátu s moderním podvozkem:
Macků opustil tehdy běžné písty s vysokým deflektorem a využil moderní vratné vyplachování válců se symetrickými přepouštěcími kanály a plochým dnem pístu (systém Schnürle). Výsledkem bylo lepší spalování, nižší tepelné namáhání pístu a výrazně nižší spotřeba paliva.
Motor uložený podélně před přední nápravou tvořil jeden tuhý celek se suchou jednolamelovou spojkou, třístupňovou převodovkou a rozvodovkou s diferenciálem. Odpadl tak dlouhý spojovací hřídel pod podlahou i těžká zadní hnací náprava.
Základem podvozku byl tuhý páteřový rám obdélníkového průřezu (nebo uzavřený profilový rám u pozdějších sérií), na kterém byla všechna čtyři kola zavěšena nezávisle na příčných listových perech a kyvných polonápravách. Vůz tak nabízel komfort o třídu dražších automobilů.
Dvoudobý motor mazaný směsí oleje s benzínem vyžaduje precizní těsnění mezi jednotlivými komorami klikové skříně, aby nedocházelo ke ztrátě předkompresního tlaku. Macků vyřešil klikovou hřídel uloženou ve valivých ložiscích se spolehlivými labyrintovými a těsnicími kroužky.

3. Technické parametry Zbrojovka Brno Z 4 (III. a IV. série, 1934)
| Parametr | Hodnota / Technický popis |
|---|---|
| Typ motoru | Dvoudobý zážehový, kapalinou chlazený řadový dvouválec (vratné vyplachování) |
| Zdvihový objem | 980 cm³ (u I. série 905 cm³) |
| Vrtání × zdvih | 81,5 × 94 mm |
| Kompresní poměr | 5,5 : 1 |
| Maximální výkon | 18,4 kW (25 koní) při 3 200 ot./min |
| Příprava směsi | Horizontální karburátor Zenith / Amal (mazání směsí 1 : 25 až 1 : 30) |
| Zapalování | Dynamobateriové 6 V (Bosch / Scintilla) se dvěma indukčními cívkami |
| Spojka a převodovka | Suchá jednolamelová spojka, 3stupňová převodovka + zpátečka, pohon předních kol (4×2) |
| Podvozek a brzdy | Páteřový rám, nezávislé zavěšení všech kol příčnými listovými pery, mechanické bubnové brzdy |
| Rozvor kol | 2 650 mm (u IV. a V. série 2 700 mm) |
| Pohotovostní hmotnost | cca 780 kg (uzavřený tudor) |
| Maximální rychlost / spotřeba | 95–100 km/h • spotřeba cca 8–9 l / 100 km |
Odkaz Ing. Jana Macků: Konstrukce Zbrojovky Z 4 je nádhernou ukázkou technické elegance – místo přidávání dalších válců a složitých mechanismů dokázal konstruktér vytěžit maximum z jednoduchého dvoudobého dvouválce a promyšleného podvozku. Právě v tom spočívá skutečné mistrovství: nepřekomplikovat stroj, ale pochopit jeho fyziku do posledního detailu.


