Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 11. 2026

Ing. Oldřich Meduna 1902–1997

 

Zapomenutý otec tatrováckých tahačů a legendární Tatry 111

Další díl našeho cyklu věnujeme konstrukčnímu velikánovi, jehož jméno zůstalo neprávem ve stínu slavnějších kolegů – přestože právě on dal světu vzduchem chlazený dvanáctiválec Tatra 111, těžký tahač Tatra 141 a po válce zachránil kopřivnickou automobilku.

Minule jsme v naší rubrice inženýrské archeologie sledovali, jak Jaroslav František Koch s tužkou a logaritmickým pravítkem navrhl revoluční motocykl Praga 500 BD. Dnes se posuneme z jedné stopy do světa nejtěžší strojařiny, kde se chyby v dimenzování trestají prasklými hřídeli a zadřenými motory v sibiřských mrazech či afrických pouštích.

Když šéfkonstruktér Ing. Oldřich Meduna v roce 1942 postavil na kola legendární třínápravový vůz Tatra 111 se vzduchem chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem, neměl k dispozici žádné počítačové simulace proudění chladicího vzduchu ani pevnostní výpočty metodou konečných prvků. Všechno musela odpracovat lidská hlava, znalost metalurgie, zkušenost z provozu a poctivé zkoušení v terénu.

Příběh Oldřicha Meduny je dalším důkazem, že výpočetní technika a numericky řízené stroje jsou skvělými pomocníky, ale nenahradí technický úsudek, představivost a poctivou práci člověka. Právě k tomuto odkazu se hlásíme i v naší dílně SKODAMOTOR při studiu historické dokumentace a zakázkové výrobě přesných strojírenských dílů.

meduna.png
Ing. Oldřich Meduna (1902–1997): Konstruktér, který dokázal spojit tatrováckou koncepci páteřového rámu a výkyvných polonáprav se vzduchem chlazeným dvanáctiválcem v jeden mimořádně odolný a v polních podmínkách opravitelný celek.
Z archivu přímo do dílny: Zakázková výroba dílů pro historická vozidla

Renovujete historický automobil, nákladní vůz nebo motocykl? V dílně SKODAMOTOR vyrábíme autentické strojírenské součásti, díly motorů, karburátorů a podvozkových skupin podle původní výkresové dokumentace i zachovaných originálních vzorů.

1. Životopis Ing. Oldřicha Meduny (1902–1997)

Od zámečnického ponku až do Kopřivnice

Narodil se 16. dubna 1902 v obci Úhřetice na Chrudimsku. Stejně jako řada jeho slavných vrstevníků nezačínal v kanceláři, ale poctivým řemeslem – vyučil se strojním zámečníkem a teprve poté vystudoval průmyslovou školu a strojní inženýrství v Praze.

Konstruktérskou praxi sbíral nejprve v mladoboleslavské automobilce (ASAP / Škoda) a v pražské Praga, než v roce 1936 zakotvil v kopřivnické Tatře. Zde se zapojil do vývoje těžkých nákladních vozů (např. Tatra 81 a 85) a rychle se vypracoval na vedoucího konstrukce užitkových vozidel.

Zrod Tatry 111 a záchrana továrny

Během válečného nuceného nasazení závodu dostal Medunův tým zadání vyvinout těžký třínápravový terénní nákladní vůz se vzduchem chlazeným motorem. Během neuvěřitelně krátké doby vznikla v roce 1942 legendární Tatra 111 – stroj tak promyšlený a spolehlivý, že se v průběžně zdokonalované podobě vyráběl celých dvacet let (až do roku 1962, celkem téměř 34 000 kusů).

Právě obrovská poptávka po Tatře 111 po skončení druhé světové války zachránila kopřivnickou automobilku v době, kdy jí v rámci poválečné reorganizace hrozilo omezení či přesun výroby.

Těžký tahač Tatra 141 a další konstrukce

Oldřich Meduna nezůstal jen u „stojedenáctky“. Navrhl její další specializované varianty – především mohutný balastní tahač těžkých přívěsů Tatra 141 (schopný táhnout soupravy o hmotnosti přes 100 tun) i civilní provedení Tatra 111 R.

Významně se podílel také na konstrukci poválečných nákladních vozů Škoda 706 R a autobusů 706 RO v Libereckých automobilových závodech (LIAZ) a později působil jako vedoucí konstruktér v oboru těžkých stavebních a zemních strojů (Stavostroj Nové Město nad Metují).

Inženýrská skromnost a odkaz

Meduna nepatřil k lidem, kteří by se drali na výsluní. V 50. letech navíc musel z Kopřivnice odejít v rámci kádrových přesunů, přestože byl autorem nejúspěšnějšího exportního artiklu československého automobilového průmyslu.

Dožil se požehnaného věku 95 let (zemřel v roce 1997). Na Sibiři, v Magadanu, dokonce stojí Tatře 111 pomník na podstavci – pomník stroji, který vděčí za svůj život logaritmickému pravítku a genius loci českých konstruktérů v čele s Oldřichem Medunou.

t111.png
Tatra 111 (1942–1962): Třínápravový vůz s pohonem všech kol (6×6) se stal symbolem nezastavitelnosti na stavbách přehrad, v lomech i v extrémních klimatických podmínkách dálného severu.

2. Konstrukční zajímavosti Tatry 111 a jejího dvanáctiválce

Genialita Medunovy konstrukce spočívala v tom, že složité provozní zadání (vysoká nosnost v těžkém terénu, odolnost proti mrazu i horku a snadná opravitelnost bez speciálního dílenského vybavení) vyřešil mechanicky čistými a stavebnicovými uzly:

1. Vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec

Motor Tatra V 910 (později modernizovaný jako T 111 A) byl čtyřdobý vznětový dvanáctiválec do V (úhel rozevření 75°) se zdvihovým objemem 14 825 cm³. O chlazení se staraly dva axiální ventilátory poháněné klínovými řemeny (později ozubeným soukolím), které vháněly vzduch mezi hustě žebrované samostatné válce. Odpadly tak chladiče, hadice, vodní pumpy i riziko zamrznutí kapaliny.

2. Stavebnicová koncepce válců a hlav

Každý z dvanácti válců měl svůj vlastní samostatný litinový válec i samostatnou hlavu z hliníkové slitiny s rozvodem OHV. Kliková hřídel byla sešroubována z dílčích segmentů a uložena v valivých (válečkových) ložiscích – při poškození jednoho válce v polních podmínkách stačilo vyměnit jediný válec a píst bez demontáže celého motoru.

3. Páteřový rám a výkyvné polonápravy

Podvozek navazoval na tatrováckou školu centrální nosné roury, uvnitř které procházely spojovací hřídele chráněné před blátem a kamením. Nezávisle zavěšené výkyvné polonápravy zajišťovaly, že všechna kola zůstávala v kontaktu se zemí i v hlubokých výmolech a krut rámu se nepřenášel do nástavby ani kabiny.

4. Převodovka a přídavná redukce

Hlavní čtyřstupňová převodovka byla sešroubována přímo s motorem, zatímco dvoustupňová přídavná převodovka (silniční a terénní redukce) byla integrována na nosné rouře podvozku. Řidič tak měl k dispozici osm převodových stupňů vpřed, připojitelný pohon přední nápravy a mechanické uzávěrky diferenciálů.

motor-t111.png
Konstrukční řešení pohonné jednotky Tatra 111: Dvanáct samostatně žebrovaných válců do V (úhel 75°), dělená valivá kliková hřídel a promyšlené usměrňovací plechy chladicího vzduchu – čistá strojařina navržená bez jediné počítačové simulace.

3. Technické parametry Tatra 111 (provedení T 111 R)

Parametr Hodnota / Technický popis
Typ motoru Čtyřdobý vznětový, vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec (75°)
Ventilový rozvod OHV, 2 ventily na válec, 3 vačkové hřídele v bloku motoru
Zdvihový objem 14 825 cm³
Vrtání × zdvih 110 × 130 mm
Kompresní poměr 16,5 : 1 (přímý vstřik paliva)
Maximální výkon 132,4 kW (180 koní) při 1 800 ot./min (původní V 910: 210 k při 2 250 ot./min)
Vstřikovací soustava Dvě šestiválcová řadová vstřikovací čerpadla (Motorpal / Bosch)
Mazání motoru Tlakové oběžné se suchou klikovou skříní a chladičem oleje
Spojka Suchá dvoulamelová
Převodovka a pohon 4stupňová + 2stupňová přídavná (8+2), stálý pohon 6×4, připojitelný předek 6×6
Podvozek a pérování Centrální nosná roura, výkyvné polonápravy, vpředu čtvrteliptická a vzadu podélná půleliptická pera
Brzdy Vzduchotlakové bubnové na všech kolech + mechanická ruční brzda na převodovce
Rozměry (D × Š × V) 8 500 × 2 500 × 2 620 mm (valník)
Pohotovostní / užitečná hmotnost 8 600 kg / 10 300 kg (přívěs až 22 000 kg)
Maximální rychlost 61,5–75 km/h (podle stálého převodu)
Spotřeba paliva cca 34–38 l nafty / 100 km (objem nádrží 2 × 135 l)

Odkaz Ing. Oldřicha Meduny pro dnešní dílny: Když se dnes podíváme na výkresy Tatry 111, vidíme dokonalou rovnováhu mezi pevností, hmotností a jednoduchostí výroby i opravy. Staří konstruktéři nepočítali na obrazovkách – rozuměli materiálu rukama i hlavou. Ať už dnes pracujeme s klasickými obráběcími stroji, nebo s numericky řízenými centry, pořád platí totéž: poctivý výsledek vzniká v hlavě a v pečlivosti člověka, který své práci věnuje čas a srdce.