Ing. Oldřich Meduna 1902–1997
Zapomenutý otec tatrováckých tahačů a legendární Tatry 111
Další díl našeho cyklu věnujeme konstrukčnímu velikánovi, jehož jméno zůstalo neprávem ve stínu slavnějších kolegů – přestože právě on dal světu vzduchem chlazený dvanáctiválec Tatra 111, těžký tahač Tatra 141 a po válce zachránil kopřivnickou automobilku.
Minule jsme v naší rubrice inženýrské archeologie sledovali, jak Jaroslav František Koch s tužkou a logaritmickým pravítkem navrhl revoluční motocykl Praga 500 BD. Dnes se posuneme z jedné stopy do světa nejtěžší strojařiny, kde se chyby v dimenzování trestají prasklými hřídeli a zadřenými motory v sibiřských mrazech či afrických pouštích.
Když šéfkonstruktér Ing. Oldřich Meduna v roce 1942 postavil na kola legendární třínápravový vůz Tatra 111 se vzduchem chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem, neměl k dispozici žádné počítačové simulace proudění chladicího vzduchu ani pevnostní výpočty metodou konečných prvků. Všechno musela odpracovat lidská hlava, znalost metalurgie, zkušenost z provozu a poctivé zkoušení v terénu.
Příběh Oldřicha Meduny je dalším důkazem, že výpočetní technika a numericky řízené stroje jsou skvělými pomocníky, ale nenahradí technický úsudek, představivost a poctivou práci člověka. Právě k tomuto odkazu se hlásíme i v naší dílně SKODAMOTOR při studiu historické dokumentace a zakázkové výrobě přesných strojírenských dílů.

Renovujete historický automobil, nákladní vůz nebo motocykl? V dílně SKODAMOTOR vyrábíme autentické strojírenské součásti, díly motorů, karburátorů a podvozkových skupin podle původní výkresové dokumentace i zachovaných originálních vzorů.
1. Životopis Ing. Oldřicha Meduny (1902–1997)
Narodil se 16. dubna 1902 v obci Úhřetice na Chrudimsku. Stejně jako řada jeho slavných vrstevníků nezačínal v kanceláři, ale poctivým řemeslem – vyučil se strojním zámečníkem a teprve poté vystudoval průmyslovou školu a strojní inženýrství v Praze.
Konstruktérskou praxi sbíral nejprve v mladoboleslavské automobilce (ASAP / Škoda) a v pražské Praga, než v roce 1936 zakotvil v kopřivnické Tatře. Zde se zapojil do vývoje těžkých nákladních vozů (např. Tatra 81 a 85) a rychle se vypracoval na vedoucího konstrukce užitkových vozidel.
Během válečného nuceného nasazení závodu dostal Medunův tým zadání vyvinout těžký třínápravový terénní nákladní vůz se vzduchem chlazeným motorem. Během neuvěřitelně krátké doby vznikla v roce 1942 legendární Tatra 111 – stroj tak promyšlený a spolehlivý, že se v průběžně zdokonalované podobě vyráběl celých dvacet let (až do roku 1962, celkem téměř 34 000 kusů).
Právě obrovská poptávka po Tatře 111 po skončení druhé světové války zachránila kopřivnickou automobilku v době, kdy jí v rámci poválečné reorganizace hrozilo omezení či přesun výroby.
Oldřich Meduna nezůstal jen u „stojedenáctky“. Navrhl její další specializované varianty – především mohutný balastní tahač těžkých přívěsů Tatra 141 (schopný táhnout soupravy o hmotnosti přes 100 tun) i civilní provedení Tatra 111 R.
Významně se podílel také na konstrukci poválečných nákladních vozů Škoda 706 R a autobusů 706 RO v Libereckých automobilových závodech (LIAZ) a později působil jako vedoucí konstruktér v oboru těžkých stavebních a zemních strojů (Stavostroj Nové Město nad Metují).
Meduna nepatřil k lidem, kteří by se drali na výsluní. V 50. letech navíc musel z Kopřivnice odejít v rámci kádrových přesunů, přestože byl autorem nejúspěšnějšího exportního artiklu československého automobilového průmyslu.
Dožil se požehnaného věku 95 let (zemřel v roce 1997). Na Sibiři, v Magadanu, dokonce stojí Tatře 111 pomník na podstavci – pomník stroji, který vděčí za svůj život logaritmickému pravítku a genius loci českých konstruktérů v čele s Oldřichem Medunou.

2. Konstrukční zajímavosti Tatry 111 a jejího dvanáctiválce
Genialita Medunovy konstrukce spočívala v tom, že složité provozní zadání (vysoká nosnost v těžkém terénu, odolnost proti mrazu i horku a snadná opravitelnost bez speciálního dílenského vybavení) vyřešil mechanicky čistými a stavebnicovými uzly:
Motor Tatra V 910 (později modernizovaný jako T 111 A) byl čtyřdobý vznětový dvanáctiválec do V (úhel rozevření 75°) se zdvihovým objemem 14 825 cm³. O chlazení se staraly dva axiální ventilátory poháněné klínovými řemeny (později ozubeným soukolím), které vháněly vzduch mezi hustě žebrované samostatné válce. Odpadly tak chladiče, hadice, vodní pumpy i riziko zamrznutí kapaliny.
Každý z dvanácti válců měl svůj vlastní samostatný litinový válec i samostatnou hlavu z hliníkové slitiny s rozvodem OHV. Kliková hřídel byla sešroubována z dílčích segmentů a uložena v valivých (válečkových) ložiscích – při poškození jednoho válce v polních podmínkách stačilo vyměnit jediný válec a píst bez demontáže celého motoru.
Podvozek navazoval na tatrováckou školu centrální nosné roury, uvnitř které procházely spojovací hřídele chráněné před blátem a kamením. Nezávisle zavěšené výkyvné polonápravy zajišťovaly, že všechna kola zůstávala v kontaktu se zemí i v hlubokých výmolech a krut rámu se nepřenášel do nástavby ani kabiny.
Hlavní čtyřstupňová převodovka byla sešroubována přímo s motorem, zatímco dvoustupňová přídavná převodovka (silniční a terénní redukce) byla integrována na nosné rouře podvozku. Řidič tak měl k dispozici osm převodových stupňů vpřed, připojitelný pohon přední nápravy a mechanické uzávěrky diferenciálů.

3. Technické parametry Tatra 111 (provedení T 111 R)
| Parametr | Hodnota / Technický popis |
|---|---|
| Typ motoru | Čtyřdobý vznětový, vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec (75°) |
| Ventilový rozvod | OHV, 2 ventily na válec, 3 vačkové hřídele v bloku motoru |
| Zdvihový objem | 14 825 cm³ |
| Vrtání × zdvih | 110 × 130 mm |
| Kompresní poměr | 16,5 : 1 (přímý vstřik paliva) |
| Maximální výkon | 132,4 kW (180 koní) při 1 800 ot./min (původní V 910: 210 k při 2 250 ot./min) |
| Vstřikovací soustava | Dvě šestiválcová řadová vstřikovací čerpadla (Motorpal / Bosch) |
| Mazání motoru | Tlakové oběžné se suchou klikovou skříní a chladičem oleje |
| Spojka | Suchá dvoulamelová |
| Převodovka a pohon | 4stupňová + 2stupňová přídavná (8+2), stálý pohon 6×4, připojitelný předek 6×6 |
| Podvozek a pérování | Centrální nosná roura, výkyvné polonápravy, vpředu čtvrteliptická a vzadu podélná půleliptická pera |
| Brzdy | Vzduchotlakové bubnové na všech kolech + mechanická ruční brzda na převodovce |
| Rozměry (D × Š × V) | 8 500 × 2 500 × 2 620 mm (valník) |
| Pohotovostní / užitečná hmotnost | 8 600 kg / 10 300 kg (přívěs až 22 000 kg) |
| Maximální rychlost | 61,5–75 km/h (podle stálého převodu) |
| Spotřeba paliva | cca 34–38 l nafty / 100 km (objem nádrží 2 × 135 l) |
Odkaz Ing. Oldřicha Meduny pro dnešní dílny: Když se dnes podíváme na výkresy Tatry 111, vidíme dokonalou rovnováhu mezi pevností, hmotností a jednoduchostí výroby i opravy. Staří konstruktéři nepočítali na obrazovkách – rozuměli materiálu rukama i hlavou. Ať už dnes pracujeme s klasickými obráběcími stroji, nebo s numericky řízenými centry, pořád platí totéž: poctivý výsledek vzniká v hlavě a v pečlivosti člověka, který své práci věnuje čas a srdce.


