Výhled ve vývoji vozidlových motorů
Od krátkozdvihových agregátů po pohon v kolech
Autor původního rukopisu: Ing. Julius Mackerle (1909–1988)
Posmrtné digitální vydání připravené redakcí www.skodamotor.cz v rámci projektu uchování a oživení autorova technického odkazu.
Úvodem k archivní studii
Jak hodnotit skutečnou dokonalost vozidlového motoru v době, kdy do popředí vystupují nejen požadavky na nízkou hmotnost a hospodárnost, ale také boj s hlukem a znečištěním ovzduší ve velkých městech? Ve své rozsáhlé technické studii „Výhled ve vývoji vozidlových motorů“ podrobuje Ing. Julius Mackerle důkladné revizi tehdejší konstrukční trendy a otevírá dveře k vizionářským koncepcím pohonu.
Text přinášíme v plném, nekráceném znění včetně kompletních srovnávacích tabulek (Tab. 1 až 7), seznamu obrazové dokumentace a citované odborné literatury.
Měrná váha, krátký zdvih a dvoudobé motory
Analýza parametrů hodnocení motorů, přínosy podčtvercové (krátkozdvihové) koncepce, přeplňování turbodmychadlem a zajímavé konstrukce jako sdružený motor Orion či píst BICERA s proměnným kompresním poměrem.
Spalovací turbíny, Wankel, Stirling a kosmos
Srovnání automobilních spalovacích turbín, rozbor geometrie rotačního pístu Wankel, zkoušky vícepalivového motoru Tatra 928 v ÚVMV, Stirlingův teplovzdušný motor i pístový motor pro meziplanetární prostor.
Komorová pneumatika a výzkum v ÚVMV
Úvaha o ztrátách v převodech a popis principu komorové pneumatiky, kde hnací moment vzniká vyosením výslednice tlaků přímo ve styčné ploše kola se zemí – včetně funkčního vzorku z ÚVMV.
Výhled ve vývoji vozidlových motorů
Ing. Julius Mackerle
Na vozidlové motory jsou kladeny ty nejtěžší požadavky. Je samozřejmé, že od každého vozidla se vyžaduje hospodárný provoz a velký výkon. Dobré využití vozidla zajistí velký užitečný prostor, malá vlastní váha vozidla, malé jízdní odpory, dobrá účinnost přenosu hnací energie apod. Proto motor musí být především lehký a malý a musí pracovat s dobrou účinností v širokém rozsahu otáček a zatížení.
Těmto požadavkům nejlépe vyhovuje spalovací motor, který je téměř výhradně ve vozidlech používán. S vývojem vozidel vyvíjel se i motor a dnes dosahované parametry jsou velmi dobré. Dnes dosahované měrné váhy benzinových motorů se již blíží k 1 kg/k a u naftových motorů měrná váha 3 kg/k již není vzácností. Moderní doba však přináší i nové požadavky na motory. Hustý provoz motorových vozidel ve velkých městech značně zvýšil hlukovou hladinu a zamořuje městskou atmosféru. Péče o zdraví člověka vyžaduje proto utišení vozidel a odstranění škodlivin z výfukových plynů. Tyto nové nároky nutí k hledání nových možností a případně k důkladné revisi dnešních názorů na oceňování a hodnocení motorů. V tomto článku se pokusíme o objasnění některých problémů.
Parametry pro hodnocení motorů
Stanovení vhodných parametrů pro hodnocení motorů je samo o sobě obtížným úkolem. Dnes užité parametry jsou:
- litrový výkon motoru: No [k/dm3]
- střední efektivní tlak: pe [kp/cm2]
- střední pístová rychlost: vs [m/s]
- měrná váha motoru: gm [kg/k]
- měrný prostor motoru: vm [dm3/k]
- měrná spotřeba paliva: bm [g/kh]
Méně používané jsou i další parametry, jako rychloběžnost motoru n · √N1, kde n jsou otáčky motoru za min. a N1 výkon jednoho válce [k], měrné zatížení pístu v k/cm2 plochy dna pístu apod.
Každý z těchto parametrů hodnotí sám o sobě některou dobrou vlastnost motoru, některé z nich jsou na sobě vzájemně závislé. Pro hodnocení vozidlových motorů jsou vhodné jiné parametry než pro hodnocení motorů stabilních apod.
Vyjdeme-li ze základního požadavku konstrukce vozidla, který potřebuje motor lehký, malý a hospodárný, budou důležité zejména posledně uvedené parametry: gm, vm, bm.
Předcházející parametry jistě svědčí o dokonalosti motoru, ale samy o sobě nezajišťují vhodnost motoru pro vozidlové účely. Jako příklad jsou uvedeny v tab. 1 některé motory s extrémními hodnotami No a pe a zajímavé je porovnání výsledných, výše doporučených hodnot. Kupř. dvoudobý motor s dvojnásobným litrovým výkonem než motor čtyřdobý nemusí být také lehčí apod.
Samozřejmě, že k hodnocení jsou nutné i jiné vlastnosti motoru jako jeho životnost, nákupní cena, náročnost na obsluhu a samozřejmě i hluk a jakost výfukových plynů.
Měrná váha motoru
Velmi důležitým parametrem je měrná váha, která hodnotí nejen využití materiálu a je proto také měřítkem pro cenu motoru, ale zajišťuje i malou vlastní váhu vozidla a bývá téměř vždy spojena i s malými rozměry motoru. Při cestě za malou měrnou váhou motoru nám může být dobrým pomocníkem geometrická podobnost motorů. Přitom omezujícím faktorem bude střední pístová rychlost vs, která je měřítkem pro zvládnutí zrychlujících sil a pro dosahovanou mechanickou účinnost motoru. Při vysoké vs vznikají velké zrychlující síly, rostoucí s druhou mocninou otáček a stejnou zákonitostí rostou i ztráty třením pístu, které jsou hlavní složkou třecích ztrát v motoru. Při stejné technologii motorů můžeme brát proto vs jako omezující faktor a porovnávat různá řešení motorů při konstantní vs. Z tohoto předpokladu zjistíme, že měrná váha je závislá na otáčkách n, vrtání válců D a zdvihovém poměru ξ = L / D.
Pro dosažení malé měrné váhy je výhodné malé vrtání D, malý zdvihový poměr ξ a vysoké otáčky. Počet válců je do značné míry omezen pro automobilní účely na 8 až 12 a pro dráhové na 16 válců.
Krátkozdvihová koncepce s malým ξ umožní vysoké otáčky a přímo na nich závislý i vysoký litrový výkon motoru. U benzinových motorů se tato koncepce již plně osvědčila – podkvadratické motory dosahují výborných parametrů. Přitom se někdy ani plně nevyužívá střední pístové rychlosti, což se opět příznivě projeví na zvýšení životnosti motoru a zlepšení jeho mechanické účinnosti (měrné spotřeby paliva).
Není dosud jednotný názor na vhodnost krátkozdvihové koncepce pro naftové motory. Některé příklady z poslední doby však ukazují, že i zde jsou veliké možnosti ke zlepšení parametrů naftových motorů.
Pro objasnění poměrů následuje názorný příklad. Uvažujeme dva motory stejného konstrukčního provedení se stejným vrtáním a rozdílným zdvihem dle tab. 2.
Rozměry ventilů jsou u obou motorů stejné a proto při stejné střední pístové rychlosti budou i rychlosti vzduchu ve ventilech stejné, což je předpokladem pro stejnou objemovou účinnost a stejný střední efektivní tlak. Nasáté množství vzduchu za jednotku času a proto i výkon 1 válce bude u obou motorů stejný. Litrový výkon motoru krátkozdvihového však bude o 67 % vyšší, výška motoru bude asi o 16 % nižší a ve stejném poměru se asi zmenší i váha motoru.
Plocha dna hlavy válce a dna pístu bude u obou motorů stejná, ale plocha stěny válce se u krátkozdvihového motoru zmenší o 40 %. Přestup tepla z horkých plynů do stěny válce je obecně vyjádřen rovnicí:
kde F je celková plocha chladicí [cm2], Δt teplotní rozdíl mezi stěnou a plyny [°C], α součinitel přestupu tepla [kcal/m2h°C].
Při stejném kompresním poměru, střední pístové rychlosti a objemové účinnosti budou hodnoty α a Δt u obou motorů přibližně stejné. Teplo odvedené chlazením se tedy zmenší přibližně v poměru celkových ploch, tedy asi o 28 %. Proto se zmenší chladič, jeho váha a příkon pro ventilátor bude nižší.
Měrné síly v ložiskách od tlaku plynů budou stejné a od zrychlujících sil též přibližně stejné (váha pístu a ojnice krátkozdvihového motoru bude menší). Vyšší otáčky krátkozdvihového motoru budou mít vliv na zrychlující síly v rozvodu. Ventilové pružiny musí být proto dimensovány na tyto vyšší otáčky. Zrychlující síly rostou s dvojmocí otáček. Ventilový rozvod tedy bude vyžadovat důkladné propracování, ale obvykle není u čtyřdobých naftových motorů na hranici svých možností. U motorů dvoudobých je namáhán při stejných otáčkách nepoměrně více. Důležité bude zvládnutí dosedací rychlosti ventilu a zabránění jeho zklepávání.
Velikost štěrbiny mezi dnem pístu a hlavou válce bude u krátkozdvihového motoru větší, neboť obsah komůrky v pístu a její průměr bude při stejném kompresním poměru obou motorů menší. Proto bude v této štěrbině poměrně více vzduchu z celkového obsahu válce a tento vzduch bude využit až během expansního zdvihu se zpožděním a horší účinností. Vliv této změny však není úplně jasný. Opožděné hoření může změkčovat chod motoru, ovšem na úkor spotřeby paliva. Dosahované měrné spotřeby u krátkozdvihových motorů však nejsou nikterak špatné.
V tab. 3 jsou uvedena data některých krátkozdvihových motorů. Pozoruhodné jsou měrné váhy a rozměry těchto motorů. Je samozřejmé, že uplatnění krátkozdvihové konstrukce je největší u V motorů, kde se neprojeví příliš nepříznivě na délku motoru a lépe se využije větší osové vzdálenosti válců, dané dimensováním ložisek klikového hřídele.
Vzduchem chlazené motory též umožňují snížení váhy a rozměrů motoru. Odpadnutím chladiče s vodou se sníží nejen váha a rozměry motoru, ale zvýší se i spolehlivost motoru a zjednoduší se obsluha. V tab. 1 a 4 jsou pro porovnání uvedena i data některých vzduchem a vodou chlazených motorů. Při hodnocení je nutno přihlížet k tomu, aby střední pístová rychlost porovnávaných motorů byla stejná a váha a rozměry mají u vodou chlazených motorů zahrnovat i chladič s vodou. Rovněž materiál klikové skříně apod. by měl být stejný (litina, hliník) v obou případech.
Přeplňované motory
Výkon motoru je závislý na váhovém množství vzduchu, dopraveném za jednotku času do motoru. Přeplňováním proto můžeme značně zvýšit výkon motoru. Použijeme-li k přeplňování turbodmychadla, využíváme energii výfukových plynů, a proto celková tepelná účinnost motoru se zlepšuje a měrná spotřeba paliva klesá. Mimo to u přeplňovaného motoru se zkracuje průtah vznícení (zážehu) a chod motoru se změkčuje. U automobilních motorů se dosahuje běžně zvýšení výkonu přeplňováním o 20 až 30 %. S mezichladičem je možné vyšší přeplňování a u dráhových motorů se dosahuje až 100 % zvýšení výkonu motoru. Přitom zvýšení váhy a rozměrů je nepatrné. Váha turbodmychadla pro 200 k automobilní motor je asi 15 kg.
Při přeplňování je možno využít většího přebytku vzduchu a zabránit tak kouření motoru, aniž by tím trpěla účinnost a přitom se sníží teplota výfukových plynů a tepelné namáhání lopatek turbiny. Pouze při náhlém zvýšení otáček motoru (při řazení) může motor pracovat krátkou dobu s nedostatkem vzduchu a kouřit po dobu, než se roztočí turbodmychadlo na plné otáčky. Použije-li se plynule měnitelných převodů, budou změny otáček motoru při rozjíždění pomalé a nebude nebezpečí kouře. Proto by přeplňované motory mohly být vhodné pro městský provoz, pokud bude dobře tlumeno sání do turbodmychadla.
U přeplňovaných motorů je menší pokles výkonu motoru s nadmořskou výškou a neobjeví se tak brzy kouření. V železničním provozu jsou přeplňované motory běžné a v automobilním provozu vzrůstá stále jejich počet.
Motory dvoudobé
Dvojnásobným počtem pracovních zdvihů u motoru dvoudobého je možno značně zvýšit jeho litrový výkon. Jak již bylo upozorněno v tab. 1, je nutno sledovat i měrnou váhu motoru, která se vždy nesníží v poměru ke zvýšenému litrovému výkonu. V každém případě je u dvoudobých motorů předpoklad k dosažení malé měrné váhy a malých rozměrů motoru. Známé jsou zejména motory GM 71 a pro železniční účely motory Electro-Motive a Fairbanks (tab. 4). Otáčky dvoudobého motoru jsou omezeny prostupními průřezy kanálů, případně je-li použito ventilového rozvodu, zrychlujícími silami v rozvodu, které jsou více než dvojnásobné v porovnání s motory čtyřdobými při stejných otáčkách.
Při pokroku přeplňování čtyřdobých motorů nestačí dvoudobý motor udržet si svoje prvenství a je nutno přikročiti u dvoudobého motoru k přeplňování turbodmychadlem. Poměry zde jsou však složitější, neboť s ohledem na spouštění motoru je nutno jeden vyplachovací kompresor pohánět od motoru mechanicky. U motoru GM-71 se to řeší tím způsobem, že se na motoru ponechává mechanicky poháněný vyplachovací kompresor 3zubový (systém Roots) a před něj se zapojuje turbodmychadlo.
Stejného principu používá i japonský motor Mitsubishi (obr. 1) s vysokým přeplňováním, s mezichladičem a s litrovým výkonem 41,3 k/l. Tento motor dosahuje velmi nízké měrné váhy 1,72 kg/k. Pro zajímavost je uvedena tepelná bilance tohoto motoru: užitečný výkon 35 %, ztráty chlazením 22,3 %, ztráty výfukem 40,7 %, ostatní 2 %. Z toho je vidět značné ztráty výfukem přesto, že je použito turbodmychadel.
Jiný způsob řešení je možnost mechanického spojení turbodmychadla s motorem stálým anebo měnitelným převodem, jak tomu je kupř. u motoru Napier-Deltic.
Snaha k omezení ztrát výfukem a chlazením na minimum vedla k zajímavému řešení u motoru „Orion“. Schema tohoto motoru je na obr. 2. V principu se jedná o dvoudobý motor s protiběžnými písty a souproudým vyplachováním. Motor je chlazen vzduchem a má na obvodu válců velmi husté žebrování. U tohoto motoru byl poprvé učiněn pokus o využití tepla, odváděného chlazením, a sice tím způsobem, že vzduch dodává jeden společný kompresor mechanicky poháněný od motoru a tento vzduch po projití válcem motoru, případně žebrováním válce, se opět spojí ve společném potrubí k turbině, která tvoří samostatný hnací motor bez mechanického spojení s dvoudobým pístovým agregátem. Je to tedy obdoba řešení motoru s volnými písty, který představuje zdroj tlakového plynu pro hnací turbinu. U motoru „Orion“ je však k pohonu turbiny využito nejen výfukových plynů, ale i chladicího vzduchu. Obsáhlé zkoušky byly popsány v literatuře (1), ale vývoj motoru nebyl ukončen.
U dvoudobého motoru působí značné potíže zvládnutí opotřebení válců a tepelného namáhání pístů. Ať se jedná o motor s vratným nebo souproudým vyplachováním, vždy je činná plocha válce v dolní úvrati pístu přerušena kanály, téměř po celém obvodu válce. Olej nesmí vnikat do těchto kanálů, ale přitom se má dostat nahoru na činnou plochu válce a mazat ji. Vyřešit tento problém zejména u malých a středních motorů je velmi obtížné a proto obvykle vykazují dvoudobé motory větší opotřebení válců.
Otvírá-li píst výfukové kanály, potom je jeho tepelné namáhání značné a je spojeno s nebezpečím zapékání pístních kroužků. U motorů s vratným vyplachováním pak vede k nerovnoměrné teplotě po obvodu pístu. Tomu se zabraňuje uložením ojnice do pístu otočně, kupř. kulovým čepem, takže píst se může při chodu motoru volně otáčet kolem své osy a tím se vyrovnává jeho teplota.
Hluk a hospodárnost motorů
Dnešní doba klade přísnější požadavky na hospodárný provoz a tichý chod motoru. Pečlivě se sleduje celý spalovací proces ve válci s ohledem na dokonalé smísení paliva se vzduchem a na možnost regulace prudkosti hoření.
Sledování komplikovaného děje hoření probíhajícího v kovovém válci ve zlomku vteřiny při vysokých teplotách je úkol neobyčejně obtížný. Začátkem tohoto roku jsem měl možnost při návštěvě fy Ricardo v Anglii se seznámit s pracemi této průkopnické firmy v tomto oboru. Průběh hoření ve válci se fotografuje průhledným okénkem v hlavě na barevný film rychlostí 16 000 obr. za vteřinu. Poněvadž v průhledném dně válce není možno umístit ventily, pracuje se s dvoudobým principem a vratným vyplachováním válce. Vyplachování však následuje vždy dva zdvihy po sobě, aby bylo dokonalé a aby podmínky se přibližovaly čtyřdobému motoru.
Tento barevný film je velmi instruktivní a dovoluje sledovat celý průběh vstřikování i hoření a dle barvy je možno odhadnout i teploty plamene. Nejzajímavější však je sledování průběhu vstřiku, dopadu paprsku paliva na stěnu pístu, vzniku jádra hoření na pokraji paprsku, tvoření sazí v čele plamene a dohořívání během expanse. Stručný popis těchto zkoušek byl již uveden v literatuře (2).
Požadavky hospodárného a tichého spalování jsou protichůdné. Tiché spalování vyžaduje pomalé zvyšování tlaku v kp/1° otočení klikového hřídele a naopak pomalé spalování během expanse značí horší využití zdvihu a zhoršení měrné spotřeby paliva. Že je možno vyhovět oběma podmínkám, dokazují motory MAN s přímým vstřikem paliva. Pokud se týče tvrdosti chodu, je možno u přímého vstřiku dosáhnout stejných výsledků jako u motorů komůrkových a k tomu přistupuje výhoda menší spotřeby paliva a snadnějšího spouštění. Proto má přímý vstřik stále více stoupenců, v poslední době Mercedes-Benz, Perkins apod.
Tichý chod motoru závisí nejen na měkkém hoření, ale i na malých provozních vůlích v motoru, zejména u klikového mechanismu a u rozvodu. Tichost chodu zvyšuje také tuhost motoru, která však někdy může být protichůdná s malou váhou.
Zdrojem hluku bývají často vibrace, způsobené nevyvážeností dílů motoru. U většího počtu válců nad 6 nebývají již s vyvážením potíže, ale u menších počtů válců a u V motorů je účelné provést vyvážení velmi pečlivě i za cenu zvláštního zařízení (protisměrně rotující vyvažovací hřídele). Tím se však ztrácí výhoda jednoduchosti u menšího počtu válců.
Využití klikového mechanismu
Požadavek malé váhy vyžaduje dobré využití materiálu. Klikový mechanismus se musí dimensovat na maximální tlaky a při částečném zatížení není plně využit. V poslední době se objevilo zařízení, které umožňuje lepší využití klikového mechanismu. Je to píst vyvinutý v ústavě BICERA (The British Internal Combustion Engine Research Association), který automaticky dle zatížení motoru mění kompresní poměr a tím reguluje maximální tlaky na píst.
Schematický náčrtek tohoto pístu je obr. 3. V tělese pístu A jsou uloženy pístní kroužky a v jeho válcovém vybrání se pohybuje druhý píst B, ve kterém je na pístním čepu C uložena ojnice D. Píst A je zespodu uzavřen víčkem E, takže mezi pístem A a B se vytvoří nahoře prostor F a dole prostor G. Dutou ojnicí a sběrací miskou se přivádí do pístu B olej, který může přes zpětné ventily H a I vnikat do prostoru F a G. Ze spodního prostoru G vede kalibrovaný otvor J zpět do klikové skříně a z prostoru F se může olej do klikové skříně vracet přes redukční ventil K.
Funkce tohoto pístu je následující. Při pohybu pístu nahoru do HÚ se snaží píst A posunout na pístu B směrem nahoru. Velikost tohoto posunutí je dána množstvím oleje, který vyteče pod vlivem zrychlující síly pístu kalibrovaným otvorem J ze spodního olejového prostoru G. Při pohybu pístu dolů v DÚ nenastane posunutí pístu dolů, poněvadž olej z prostoru F nemůže uniknout ani přes zpětný ventil H ani přes redukční ventil K. Velikost posunutí pístu nahoru za jeden zdvih se dá regulovat velikostí kalibrovaného otvoru J.
Posouváním pístu nahoru se zvětšuje kompresní poměr tak dlouho, až zvyšující se tlaky na píst dosáhnou hodnoty nastavené na redukčním ventilu K. Další zvyšování kompresního poměru se tím zastaví, neboť po každé explosi unikne redukčním ventilem stejné množství oleje, jako se doplní do horního prostoru F zpětným ventilem H na konci výfukového zdvihu.
Hlavní výhodou této konstrukce je automatická regulace max. tlaku na píst při různém zatížení motoru a proto dobré využití klikového mechanismu. Při plném zatížení motoru se kompresní poměr snižuje tak, aby max. tlaky nepřestoupily přípustnou nastavenou hodnotu. Snížený kompresní poměr není na závadu účinnosti, pokud se použije turbodmychadla. Naopak při částečném zatížení se kompresní poměr zvýší a celková účinnost pochodu ve válci se zlepší.
Použitím pístu B.I.C.E.R.A. je možné značné zvýšení výkonu motoru. Firma Continental u stávajícího čtyřdobého naftového motoru zvýšila výkon o 50 % (3) a vyvinula nový spalovací prostor v pístu, vhodný pro změnu kompresního prostoru, a nové regulační ventily a chlazení pístu. Mimo to proběhla v tisku zpráva (4) o vzduchem chlazeném dvoudobém naftovém motoru téže firmy, u kterého bylo dosaženo neobyčejného litrového výkonu 160 k/l. Dvanáctiválcový motor s obsahem 5,1 l má dosáhnout výkonu 830 k při 3000 ot/min, což odpovídá pe = 24,5 kp/cm2. Spotřeba paliva do pe = 17,5 kp/cm2 je pod 182 g/kh a při max. pe = 31,5 kp/cm2 je 227 g/kh.
Výše uvedené dosažené hodnoty jsou pro naftový motor velmi vysoké a přislibují značný pokrok v naftových motorech.
Spalovací turbiny
Vysoké přeplňování pístových motorů přináší přesun hnacího výkonu z pístového motoru na turbinu (Orion apod.). Nahrazením pístového motoru spalovací komorou dospějeme ke spalovací turbině, která se i ve vozidlovém provozu začíná uplatňovat, zvláště při vysokých výkonech. Horší účinnost při nižších max. pracovních tlacích se omezuje účinnou regenerací, takže dnes dosahované spotřeby i malých turbin již mohou konkurovat pístovým motorům. V tab. 5 jsou uvedena data spal. turbin pro osobní vozy. Při vyšších výkonech jsou dosahované hodnoty ještě příznivější. Další vývoj ve spalovacích turbinách bude hlavně technologický – zlevnění výrobních metod, použití levnějších materiálů na lopatky turbiny a vývoj kompaktních a účinných výměníků tepla.
Motor s rotačním pístem
Snaha po odstranění posuvných hmot motoru, usnadnění jeho vyvážení a snížení jeho váhy vedla ke konstrukci motorů s rotačním pístem. Největšího úspěchu dosáhl motor Wankel, u něhož píst je vytvořen třemi čtyřhrannými dny a skříň má tvar epitrochoidy, vytvořené pohybem těsnění ve vrcholu pístu. Funkce motoru Wankel je všeobecně známá a na obr. 4 je řez typickým motorem.
Výhoda motorů s rotačním pístem je především menší váha a menší rozměry motoru. Dobré vyvážení se dá dosáhnout i u jednopístového provedení, což vede k podstatnému snížení počtu dílů na motoru. Obvodová rychlost těsnění omezuje otáčky motoru, takže se zdá být výhodná velikost komory asi 500 ccm a při požadovaném větším výkonu bude výhodné řadit několik jednotek za sebou.
Pokud se týče klasifikace motoru dle obsahu, není ještě jednotný názor mezi zápočtem 3 nebo 2 obsahů komor. Obsah tří komor se nasaje při otáčkách o 50 % vyšších než u obvyklého pístového motoru a při stejných otáčkách obou motorů se nasaje dvojnásobný obsah jedné komory. Při vývoji těchto motorů jsou ještě potíže s vytloukáním skříně těsnícími lištami, s nevhodným časováním při kanálech vytvořených na obvodu skříně, se zajištěním servisní služby atd. Tento druh motoru se zdá být výhledově výhodný pro benzinové motory pro osobní vozy. V provedení jako motor naftový jsou potíže s dosažením vysokého kompresního poměru, s vytvořením vhodného kompresního prostoru, se zatížením ložisek a s velkou štěrbinovou plochou mezi pístem a skříní. Z obr. 5 (a tab. 6) je vidět, že chceme-li dosáhnout velkého kompresního poměru ε, musíme volit velký poměr R/e a tím se při dané velikosti komory zvětšují rozměry motoru. Značně roste i plocha pístu, což je zvláště u naftových motorů nepříznivé (tlaky na ložiska, tepelné ztráty). Nutno si uvědomit, že uvedená velikost kompresního prostoru je minimální dosažitelná při velmi plochém tvaru. Při vytvoření přijatelného kompaktního prostoru v pístu, s ohledem na možnost promísení paliva se vzduchem při vstřiku, by byly poměry ještě nepříznivější. Zlepšení by se dalo dosáhnout rozdělením komprese a expanse do dvou stupňů, ovšem na úkor jednoduchosti.
Vícepalivové motory
Požadavek spalovat v motoru různé druhy paliv vznikl z vojenských požadavků. Má se tím dosáhnout nezávislosti v případě selhání zásobování jednoho druhu paliva. Tato vlastnost motoru však může přispět i k řešení disproporce ve výrobě paliv a může umožnit spalovat v naftových motorech s dobrou účinností benzin, petrolej a jiné druhy paliv.
Některé druhy motorů s přímým vstřikem mají tyto schopnosti bez velkých zásahů do tvaru kompresního prostoru. Nutné však jsou úpravy vstřikovacího zařízení, zejména dopravy paliva a odvzdušnění čerpadla. Při použití benzinu v naftových motorech jsou potíže zejména při teplých startech. Při zastavení teplého motoru se vytvoří ve vstřikovacím čerpadle bubliny, které svojí stlačitelností naruší anebo znemožní start. Hlavní úprava vstřikovacího zařízení tedy spočívá ve zvýšení tlaku dopravního čerpadla asi na 2 kp/cm2 a umožnění důkladného propláchnutí a odvzdušnění celého vstřikovacího systému. Toho se dosahuje na motoru nezávislým pohonem dopravního čerpadla, nejlépe elektrickým, a umístěním čerpadla co nejblíže k palivové nádrži. Zapnutím čerpadla před startováním motoru se dosáhne důkladného odvzdušnění a propláchnutí celého systému ještě před započetím startu.
Paliva s vysokým oktanovým číslem vyžadují změnu předvstřiku a případně i zvýšení kompresního poměru. Je ovšem nelogické upravovat palivo tak, aby se snadno nevzněcovalo a potom je používat v naftových motorech s kompresním zapalováním. Proto je tento požadavek odůvodněný pouze pro vojenské účely. Pro řešení disproporce ve výrobě paliv by nebylo účelné používat vysokooktanový benzin pro naftové motory. Použití petroleje dělá nejmenší potíže. Benzin oproti naftě spadá do jiné bezpečnostní skupiny, a proto s ohledem na možnost požáru je jeho uskladňování obtížnější. To je na závadu hlavně při použití benzinu v zemědělství a při tankování benzinu ze sudů. Disproporci paliv je možno řešit též přidáváním benzinu do nafty, neboť až do 20 % benzinu v naftě není třeba žádných zásahů na naftovém motoru. Spotřeba paliva se přitom změní pouze v závislosti na její kalorické hodnotě – spotřeba v g/kh se nezmění a spotřeba v l/100 km se zvýší v poměru měrných vah obou druhů paliv.
U vstřikovacího čerpadla je nutno zabránit pronikání benzinu kolem plunžerů do skříně čerpadla, ředění oleje a zvýšení opotřebení zdvihátek a vaček. Toho se dosahuje buď těsněním prstencem oleje kolem plunžerů anebo sběrací drážkou benzinu na spodním okraji válců čerpadla a odváděním proniklého benzinu zpět do sání.
Na obr. 6 jsou výsledky s použitím benzinu a nafty, dosažené v ÚVMV na motoru Tatra 928 (5). Je vidět, že výkon a měrná spotřeba paliva zůstává téměř beze změny a že není nutná ani změna předvstřiku a kompresního poměru. Je však samozřejmé, že pro motory s kompresním zapalováním (vznětové) je vhodnější nafta než benzin. V každém případě se však benzin v naftových motorech spálí s lepší tepelnou účinností a s menší měrnou spotřebou paliva než v motorech karburátorových (zážehových).
Motory teplovzdušné
Požadavek na tichý chod (bez výfuku) bez elektrického zapalování vedl firmu Philips k vývoji teplovzdušného motoru Stirlingova. Princip Stirlingova motoru je již znám z r. 1816. Tento motor vznikl v „parním“ věku a vynikal bezpečností (nepotřeboval kotel) a tichým chodem. Příchodem elektromotoru zanikl zájem o teplovzdušný motor, který se znovu objevil až koncem druhé světové války, kdy byl zdokonalen firmou Philips a použit pro pohon elektrického generátoru pro vojenské účely. Nyní teplovzdušný motor intenzivně vyvíjí General Motors. K pohonu lze použít jakéhokoli tepelného zdroje. Proto by se ho dalo použít např. na družicích, kde by se využívalo tepelné energie slunečního záření.
Bude účelné si alespoň osvěžit znalost principu Stirlingova motoru, jehož schéma je na obr. 7. Motor má dva písty, z nichž horní je pracovní a spodní slouží k přemísťování vzduchu. Spodní píst je ve válci volný a nemá těsnění, takže plyn může mezerou mezi pístem a stěnou válce pronikat z jedné strany na druhou. Horní pracovní píst je utěsněn ve válci i na procházející pístnici spodního pístu a je spojen s normálním klikovým mechanismem, od něhož je odvozen i pohyb spodního pístu.
Stěna válce je v horní části chlazena vodním pláštěm a dno válce se přímo zahřívá plamenem. Na obr. 7a je plyn mezi spodním a horním pístem a teplo z plynu se odvádí do vody. Pracovní píst je v dolní úvrati. Pohybem pomocného pístu směrem nahoru (7b) se plyn přemístí pod pomocný píst, kde se ohřívá od horkého dna válce, rozpíná se a koná práci podle obr. 7c, přičemž oba písty se společně pohybují nahoru a pracovní píst koná práci. V další fázi (obr. 7d) zůstává pracovní píst nahoře a pomocný píst se pohybuje dolů a přemísťuje plyn úzkou mezerou kolem stěny válce nahoru a ochlazuje ho. V poslední fázi se dostávají oba písty do původního stavu, oba do dolní úvrati, přičemž se stlačuje plyn. Poněvadž se však přitom plyn současně ochlazuje, je práce na jeho stlačení potřebná menší, než jakou píst předal setrvačníku při pracovním zdvihu.
Toto pracovní schéma odpovídá původnímu provedení motoru Stirling, jehož účinnost nebyla velká. Poslední dobou byl motor značně zdokonalen a jeho účinnost se zvýšila zejména použitím regenerátoru. Plyn v tomto případě se z prostoru pod pomocným pístem do prostoru nad pístem vytlačuje vnějším potrubím, do kterého je zařazen postupně chladič, regenerátor a ohřívač. Vodní chladič je normální konstrukce. Regenerátor se skládá z tenkých plechů nebo drátů, které plyn chladí a přejímají z něho teplo při průchodu od ohřívače k chladiči; při průchodu opačným směrem plyn svoje teplo z regenerátoru přebírá a ohřívá se. Teplo nutné k ochlazení plynů se tedy odvádí do chladicí vody jen částečně a část tohoto tepla se v regenerátoru zase vrací zpět do plynu a zlepšuje využití tepla.
Ohřívač se skládá z tenkých nerezových trubek, kterými plyn prochází a které jsou z vnějšku zahřívány nějakým zdrojem tepla, např. plamenem naftového hořáku. Speciální klikový mechanismus umožňuje vzájemný pohyb obou pístů. Podrobný popis tohoto motoru byl uveřejněn v odborné literatuře (6, 7).
Zajímavé jsou výsledky dosažené s motory GM a uvedené v tabulce 7. Menší motor s vrtáním 60 mm dosahuje až 3600 ot/min a má tepelnou účinnost 26,4 %, větší motor s vrtáním 88 mm dosahuje 2500 ot/min a má tepelnou účinnost 33,3 %. Při porovnání s moderními naftovými nebo benzinovými motory je dosahovaná tepelná účinnost dobrá a dosahovaný střední efektivní tlak několikrát vyšší (max. pe = 22,2 kp/cm2). Jen výkonová váha motoru je dosud horší.
Výše uvedená data však dokazují, že i při 3600 ot/min je možný přestup tepla z vnějšího zdroje do plynu obíhajícího v uzavřeném okruhu a za každou otáčku (tj. 0,016 s) je možné měnit teplotu z maxima do minima převáděním tepla přes pevnou stěnu.
V budoucnosti je možno počítat s rozšířením teplovzdušných motorů s ohledem na použitý uzavřený okruh (bez exhalace výfukových plynů) a na možnost použití jakéhokoliv tepelného zdroje.
Nový druh motoru pro meziplanetární prostor
Při hledání vhodného motoru pro meziplanetární prostor se zjistilo, že pístový motor splňuje požadavek dosažení vysoké tepelné účinnosti při poměrné jednoduchosti a předčí v tomto směru motory rotační (turbina). Vysoká tepelná účinnost je v tomto případě velmi důležitá, neboť je nutno i potřebný kyslík pro spalování vést s sebou.
Nový druh motoru (9) je vyvíjen Marquardt Corp. a je v principu dvoudobý motor s vysokým kompresním poměrem ε = 35 : 1, do kterého se v horní úvrati pístu vstřikuje palivo současně s okysličovadlem. Jako okysličovatele se používá N2O4 (nitrogen tetroxide) a jako paliva 0,5 UDMH / 0,5 N2H4 (Aerozine 50). Palivo i potřebný kyslík se tedy dodává do válce v kapalném stavu, takže odpadá zdvih sací a kompresní. Poněvadž výfuk je do prostoru bez atmosféry, válec se dokonale vyprázdní a po uzavření výfukových kanálů nastane jen malá komprese zbytků plynu ve válci.
U motoru jsou pouze výfukové ventily nebo kanály, neboť palivo i s potřebným kyslíkem k hoření se do válce dopravuje vstřikovací tryskou. První zkušební motor byl upraven z motocyklového motoru BMW tak, že oba ventily byly jako výfukové s časováním: výfuk otvírá 60° před DÚ, zavírá 120° po DÚ. Motor měl vrtání 39,5 mm a zdvih 68 mm a ε = 35 : 1.
Pozdější zkušební motor byl s výfukovými kanály ve stěně válce a časováním: VO = 50° před DÚ, VZ = 50° po DÚ a kompresní poměr byl měnitelný v mezích ε = 35 až 15. Vrtání válce 34,6 mm a zdvih 41,3 mm. Obsah motoru 39 ccm a výkon při 4500 ot/min byl 4,5 k. To odpovídá litrovému výkonu 115–136 k/l a střednímu efektivnímu tlaku 13,6 kp/cm2. Váha motoru je 12 kg a jeho rozměry 356 × 178 × 254 mm. Maximální otáčky jsou 6000 ot/min.
Zapálení paliva nastane ihned po styku s okysličovadlem a hoření je velmi krátké, asi 5° otočení klikového hřídele, tj. při 6000 ot/min 14 × 10−5 sec. Maximální tlaky ve válci jsou asi 273 kp/cm2 a tlak při otvírání výfukových kanálů asi 4,5 kp/cm2. Palivo se vstřikuje v HÚ ± 5° a doba vstřiku je asi 5°.
Požadavky na vstřikovací čerpadlo jsou velmi těžké: vysoké tlaky asi 420 kp/cm2, vysoké otáčky (počet vstřiků) 6000 ot/min, malé vstřikované množství, odolnost proti korosi paliva, mazání plunžerů atd. Na prvním motoru se vstřikovaly paprsky paliva kolmo k sobě a u druhého soustředným dvojitým vstřikovacím ventilem. Spotřeba obou paliv (tedy včetně okysličovadla) byla asi 2,27 kg/kh.
Pro beztížný prostor není ještě vyřešeno mazání motoru a odvod ztrátového tepla chlazením do prostoru. Pracuje se na vývoji vhodného vstřikovacího čerpadla.
Výhledové možnosti pohonu
Je-li motoru použito pro pohon kolových vozidel, potom je třeba uvažovat i ztráty, které vzniknou při přenosu energie z motoru až na obvod hnacích kol. Tyto ztráty mohou být značné, zvláště při použití převodovky s plynule měnitelným převodem. Dobrou kontrolou je výpočet celkové účinnosti ze spotřeby energie (paliva) při jízdě. U osobního vozu je z celkové energie, obsažené v palivu, využito pouze asi 7 %. To vede k úvaze o možnosti uspořádání motoru přímo v hnacích kolech.
Známé jsou převody elektrické a hydraulické s motory zabudovanými přímo v kolech. Takový motor musí vyvinout plný hnací moment, a proto vychází příliš těžký a při průměrné rychlosti není využit. Z toho důvodu se dělá ještě mezi rotorem a kolem převod ozubenými koly, motor se potom otáčí rychleji a je pro stejný výkon lehčí. Problém však zůstává změna momentu v celém rozsahu.
Ideální případ by byl, kdyby hnací síla vznikla až na obvodu kola (8). Takové zařízení by se dalo vytvořit jakousi komorovou pneumatikou, naznačenou schematicky na obr. 8. V případě, že by byl v sousedních komorách různý tlak plynu a sice v komorách za svislicí V tlak větší, potom i tlak ve styčné ploše by byl rozdělen nerovnoměrně a výslednice tlaků by byla v bodě T za svislicí. Kolo by bylo volně otočně uloženo na hřídeli a proto by bylo možno výslednou sílu S rozložit na složku vertikální V, rovnající se zatížení kola P, a na složku horizontální H, způsobující tažnou sílu. To však předpokládá radiálně velmi pružnou pneumatiku a tangenciálně tuhé stěny mezi jednotlivými komorami.
Změna tlaku v komorách pneumatiky se může vyvodit několika způsoby. Ideální případ by byl ten, kdyby se tlak plynu v komoře zvýšil přímým přívodem tepla. Tento případ je schematicky naznačen na obr. 9. Do komory za svislicí V by se přivádělo teplo ze zdroje A, izolovaného navenek vrstvou B. Přívodem tepla by se zvýšil tlak plynu v komoře a došlo by k vyosování výslednice tlaků ve styčné ploše pneumatiky se zemí a k otáčení kola.
Při otáčení kola by byla komora ve styku s chladným segmentem C, který by teplo z plynu odváděl do okolního vzduchu a tím by tlak v komoře klesl.
Na obr. 9 je též znázorněn průběh tlaku v komorách za předpokladu velkého počtu komor po obvodu kola. Při stlačování komory by nejprve probíhala komprese K pokud možno až na pracovní tlak. Po dobu P přívodu energie do komory by se tlak v komoře podstatně neměnil. Potom by nastala expanse E až do okamžiku ukončení styku komory se zemí. Po zbývajícím obvodu kola až do následující komprese by se energie (teplo, plyn) z komory odváděla po dobu O a tlak by postupně klesal až na původní hodnotu. Průběh tlaku p v komoře by byl podobný jako ve válci pístového motoru. Je znázorněn ve spodní části obr. 9.
Tento ideální případ je však za dnešních podmínek těžko realizovatelný. Předně dnes známý materiál na pneumatiky by nesnášel vysoké teploty plynu, které jsou potřebné pro dosažení dobré účinnosti tepelného cyklu. Další potíže by činilo zajištění rychlého přestupu tepla do plynu. Nejrychlejší přestup tepla do plynu je tehdy, když palivo přímo v tomto plynu shoří a nejrychlejší odvod tepla je odvedením spálených plynů z komory do okolní atmosféry a nahrazením jejich čerstvou náplní. To se děje ve spalovacích komorách, v nichž tento cyklus vyhovuje i při více než 10 000 ot/min.
Výhodnější by bylo, kdyby obsah plynu v komoře se nevyměňoval. Při takto uzavřeném cyklu by motor pracoval bez výfuku, což by zamezovalo znečišťování atmosféry, což je aktuální požadavek zejména ve velkých městech.
Návrh konstrukčního provedení hnacího kola je na obr. 10 a nepotřebuje podrobnějšího vysvětlení. V tomto případě je k rozvádění tlakového vzduchu použito diskové šoupátko. Brzdit lze motorem, zařazením zpětného chodu, anebo normální třecí brzdou. Při pohonu a brzdění komorovou pneumatikou se nepřenáší hnací moment z pneumatiky na ráfek, jak tomu je u normálního pohonu. Z pneumatiky na ráfek se přenáší síla jen na překonání odporu ložisek a rozdělovače vzduchu. Pouze při brzdění čelisťovou brzdou se přenáší moment z pneumatiky na ráfek a jen pro tento případ musí být pneumatika na ráfku zajištěna proti proklouznutí.
V poněkud pozměněném provedení je možné tohoto druhu pohonu užít i pro kolejová vozidla. V tomto případě jsou komory uspořádány mezi tuhým kruhovým nákolkem a nábojem kola podle obr. 11. Každá komora n působí na kruhový nákolek tlakem ve směru radiálním Pn, který je možno rozložit na složku vertikální PnV a složku horizontální PnH. Součet všech složek vertikálních dává zatížení kola P a součet všech složek horizontálních je roven nule a vychyluje kolo o hodnotu a ze středu. Dosažitelné vyosování styčného nákolku se zemí (kolejnicí) je menší než v případě prvním, avšak vzhledem k malému stoupání železnic by bylo vyhovující. Na obr. 11a je provedení silniční s pryžovým obalem nákolku a na obr. 11b je provedení železniční. U železnic by byl požadavek velkého počtu hnacích náprav vzhledem k celkovému počtu náprav celé soupravy. Pneumatické komory mezi nákolkem a nábojem by zlepšily odpružení a omezily by přenášení hluku z nákolku do vozu.
Ovládání vozidla by bylo jednoduché a řídilo by se množstvím dodávaného plynu. Poloha plnění by se dala řídit automaticky v závislosti na tlaku plynu v sousedních komorách. Při malých otáčkách by byl tlak plynu velký a komory by se plnily se značným zpožděním. Tím by vznikl velký hnací moment. Při rozjíždění vozu by se otáčky kola a spotřeba vzduchu zvětšovaly, tlak vzduchu by klesal a proto i zpoždění plnění komor by se zmenšovalo. Při jízdě setrvačností by nebyl žádný tlakový rozdíl mezi sousedními komorami a nemusel by se dodávat žádný tlakový vzduch. Pedál akcelerátoru by tedy ovládal množství dodávaného vzduchu a jedna páčka by sloužila k zapínání chodu vpřed anebo vzad.
Za dnešního stavu techniky by se tento pohon dal těžko realizovat. Kdyby se použilo motor-kompresoru jako zdroje tlakového plynu, byla by účinnost značně omezena a celé zařízení vozidla by se příliš nezjednodušilo. I v tomto případě by se však hnací kolo mohlo uplatnit ve specielních případech pro některé svoje specielní vlastnosti. Princip hnacího kola zajišťuje nízký měrný tlak mezi pneumatikou a zemí, což je vhodné pro měkký, neupravený terén. Při ztrátě kontaktu kola se zemí se kolo přestane otáčet a nespotřebuje žádnou energii. Princip přívodu energie ke kolu ohebnými hadicemi dovoluje neomezený výkyv kol při řízení a proto malý poloměr otáčení (i kolem vlastní osy). Odpadnutím posuvných hmot, ozubených kol a výfuku jsou předpoklady pro tichý chod vozidla bez znečišťování atmosféry.
Pro ověření některých vlastností hnacího kola byl postaven v ÚVMV funkční vzorek dle obr. 12, na kterém se provedla některá základní měření. Pro jednoduchost bylo v tomto případě použito 12 samostatných válcových komor na obvodu kola šikmo postavených, takže při pohledu z boku je obvod kola téměř kruhový (obr. 13). Jako zdroje se použilo stlačeného vzduchu z láhve a zjišťovaly se jízdní odpory, stoupavost, jízdní vlastnosti apod. (obr. 14). Funkční model prokázal dobré vlastnosti hnacího kola i v měkkém terénu (obr. 15).
V náboji každého kola funkčního vzorku je rozdělovač tlakového vzduchu. K zadním kolům se vzduch přivádí trubkovými podélníky rámu a k předním ohebnými hadicemi. Změnou časování v rozdělovači se dá snadno dosáhnout zpětného chodu. K pohonu stačí malý tlak vzduchu, asi 0,2 až 0,3 kp/cm2. Hnací schopnost při větším zatížení neklesá, mění se jen velikost základního huštění.
U funkčního modelu je použito pro jednoduchost volného výfuku do atmosféry. Definitivní provedení uvažuje uzavřený okruh dle schématu na obr. 16. Kolo je zde zapojeno do uzavřeného okruhu se zdrojem tlakového plynu K (kupř. motorkompresor, výměník tepla, kotel apod.). Regulaci základního huštění obstarává pomocný kompresor Kp s regulačním ventilem vp.
Tepelný motor má stále výhradní postavení pro pohon směrově nevedených vozidel. Jako tepelného zdroje nutno výhledově uvažovat mimo oxydaci paliv i jaderné štěpení některých vhodných látek. Nutno brát v úvahu i možnost chemické přeměny jednoho druhu energie v druhý, kupř. palivové články s přímou přeměnou paliva v elektrickou energii a případně tlakové generátory na základě chemických reakcí.
Seznam tabulek a obrázků v původní studii
Seznam tabulek
- Tab. 1: Příklady různých automobilních naftových motorů.
- Tab. 2: Porovnání motoru s krátkým a dlouhým zdvihem při vs = 10 m/s, pe = 7 kp/cm2 a N1 = 26,5 k.
- Tab. 3: Krátkozdvihové naftové motory.
- Tab. 4: Železniční motory.
- Tab. 5: Data některých automobilních spalovacích turbin.
- Tab. 6: Porovnání max. dosažitelných kompresních poměrů v závislosti na poměru R/e a maximální odklon těsnící lišty od kolmé polohy na stěnu válce.
- Tab. 7: Porovnání parametrů motorů Stirling s běžnými motory pístovými.
Seznam doprovodných obrázků
- Obr. 1: Příčný řez dvoudobým 24válcovým motorem Mitsubishi s přeplňováním turbodmychadly a s mezichladičem (data v tab. 4).
- Obr. 2: Schéma motoru „Orion“ (1 – dmychadlo pro vyplachovací a chladicí vzduch, 2 – chladicí vzduch, 3 – vyplachovací vzduch, 4 – chladicí žebra, 5 – turbina).
- Obr. 3: Píst BICERA pro automatickou změnu kompresního poměru.
- Obr. 4: Příčný řez motorem Wankel.
- Obr. 5: Porovnání tvaru skříně, velikosti pístu, tvaru kompresního prostoru a velikosti kompresního poměru v závislosti na poměru R/e při stejné velikosti jedné komory.
- Obr. 6: Výsledky zkoušek s různými palivy na upraveném motoru TATRA 928 (nafta, benzin, petrolej).
- Obr. 7: Princip Stirlingova teplovzdušného motoru (1 – pracovní píst, 2 – pomocný píst).
- Obr. 8: Princip komorové pneumatiky (vyosení výslednice sil T za svislicí V vyvodí hnací moment P · a).
- Obr. 9: Přímý přívod tepla do plynu v komorách ze zdroje A a ochlazování segmentem C s průběhem tlaku p.
- Obr. 10: Příklad konstrukčního uspořádání hnacího kola.
- Obr. 11: Pohon komorovou pneumatikou vhodný pro kolejové vozidlo.
- Obr. 12: Obraz funkčního vzorku pohonu hnacím kolem.
- Obr. 13: Pohled z boku na hnací kolo (připevnění komor jednou maticí).
- Obr. 14: Zkušební zařízení na měření stoupavosti a valivých odporů.
- Obr. 15: Hnací kolo má dobré vlastnosti v měkkém terénu.
- Obr. 16: Schéma zapojení hnacího kola.
Citovaná literatura
- Hooker, J.: „Orion – A Gas-Generator Turbo-compound Engine“, SAE Tr. 1957, s. 293.
- MTZ 1964, č. 1, s. 15.
- Wallace, W. A.: „New Piston Design Makes Practical VC-Ratio Engine“, SAE Journal 1964, January, s. 82–86.
- Brockington, P. A. C.: „Revolutionary Development for Diesels“, Commercial Motor 1964, January 3, str. 47.
- Výzkumná zpráva ÚVMV číslo 2-0021-62.
- Finkelstein, T.: „Generalised Thermodynamic Analysis of Stirling Engines“, SAE Preprint 118 B, 1960.
- Flynn, G.: „GMR Stirling Thermal Engine“, SAE Preprint 118 A, 1960.
- Mackerle, J.: „Výhledové možnosti pohonu vozidel“, Automobil 1963, č. 9, s. 266–273.
- Gas & Oil Power 1964, č. 1, s. 14 – Hypergolic bipropellant internal-combustion engine.
Tabulková příloha (Tabulka č. 1 až 7)
Tabulka č. 1 – Automobilní naftové motory
| Parametr | Mercedes-Benz OM 326 I | MAN D 2146 HM1 | Hercules DV 8 662 | AEC AV 690 | Tatra T 928 | Tatra T 928 K | GM 6-71 | Commer 3 DA 199 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2 nebo 4 takt | 4 | 4 | 4 | 4 | 4 | 4 | 2 | 2 |
| Chlazení | vodou | vodou | vodou | vodou | vzduch | vzduch | vodou | vodou |
| Přeplňování | ne | ne | ne | ne | ne | ano | ne | ne |
| Vrtání [mm] | 128 | 121 | 120,7 | 130 | 120 | 120 | 108 | 82,5 |
| Zdvih [mm] | 140 | 140 | 120,7 | 142 | 130 | 130 | 127 | 101,6 |
| Počet válců | 6 | 6 | 8V | 6 | 8V | 8V | 6 | 3P |
| Obsah [dm3] | 10,8 | 9,66 | 10,85 | 11,3 | 11,75 | 11,75 | 6,98 | 3,26 |
| Výkon [k] | 200 | 212 | 200 | 192 | 180 | 220 | 252 | 117 |
| Otáčky za min. [1/min] | 2200 | 2100 | 2600 | 2000 | 2000 | 2000 | 2300 | 2400 |
| Váha [kg] | 780 | 763 | 698 | 792 | 700 | 718 | 992 | 452 |
| Délka [mm] | 1385 | 1372 | 1008 | 1382 | 1008 | 1008 | 1382 | 1219 |
| Šířka [mm] | 785 | 1020 | 810 | 958 | 958 | 958 | 740 | 940 |
| Výška [mm] | 1150 | 820 | 1280 | 1103 | 994 | 1090 | 1103 | 736 |
| Celkový prostor [dm3] * | 1250 | 1142 | 1045 | 1460 | 960 | 1050 | 1130 | 845 |
| Litrový výkon [k/l] | 18,5 | 21,9 | 18,5 | 17,0 | 15,3 | 18,7 | 36,2 | 35,8 |
| Stř. efektivní tlak [kp/cm2] | 7,6 | 9,45 | 6,4 | 7,65 | 6,9 | 8,4 | 7,1 | 6,7 |
| Stř. pístová rychlost [m/s] | 10,3 | 9,8 | 10,5 | 9,5 | 8,7 | 8,7 | 9,75 | 8,1 |
| Měrná váha [kg/k] | 3,9 | 3,6 | 3,49 | 4,1 | 3,88 | 3,26 | 3,95 | 3,86 |
| Měrný prostor [dm3/k] | 6,2 | 5,4 | 5,2 | 7,6 | 5,3 | 4,8 | 4,5 | 7,2 |
* Porovnávací hodnota násobením délky × výšky × šířky motoru.
Tabulka č. 2 – Porovnání motoru s krátkým a dlouhým zdvihem
U obou motorů je stejná vs = 10 m/s a stejný pe = 7 kp/cm2.
| Motor | Jednotka | A (dlouhozdvihový) | B (krátkozdvihový) |
|---|---|---|---|
| Vrtání | mm | 120 | 120 |
| Zdvih | mm | 150 | 90 |
| Zdvihový poměr | – | 1,25 | 0,75 |
| Obsah válce | dm3 | 1,7 | 1,02 |
| Plocha dna hlavy a pístu | cm2 | 225 | 225 |
| Plocha stěny válce | cm2 | 565 | 339 |
| Celková plocha | cm2 | 790 | 564 |
| Otáčky/min při vs = 10 m/s | 1/min | 2000 | 3330 |
| Výkon 1 válce | k | 26,5 | 26,5 |
| Litrový výkon | k/l | 15,5 | 25,9 |
| Vzdálenost čepu pístu od osy klik. hřídele | mm | 356 | 214 |
Tabulka č. 3 – Krátkozdvihové naftové motory
| Parametr | Cummins V8-185 | Cummins V8-265 | GM |
|---|---|---|---|
| 2 nebo 4 takt | 4 | 4 | 4 |
| Chlazení | vodou | vodou | vodou |
| Přeplňování | ne | ne | ne |
| Vrtání [mm] | 117,5 | 139,7 | 130,2 |
| Zdvih [mm] | 88,9 | 104,8 | 98 |
| Počet válců | 8V | 8V | 6V |
| Obsah [dm3] | 7,7 | 12,9 | 7,8 |
| Výkon [k] | 185 | 265 | 170 |
| Otáčky za min. [1/min] | 3300 | 2600 | 3200 |
| Váha [kg] | 533 | 816 | 430 |
| Délka [mm] | 1041 | 1086 | 989 |
| Šířka [mm] | 870 | 870 | 865 |
| Výška [mm] | 770 | 1002 | 852 |
| Celkový prostor [dm3] | 655 | 945 | 727 |
| Litrový výkon [k/l] | 24,0 | 20,6 | 21,8 |
| Stř. efektivní tlak [kp/cm2] | 6,55 | 7,15 | 6,15 |
| Stř. pístová rychlost [m/s] | 9,8 | 9,1 | 10,45 |
| Měrná váha [kg/k] | 2,88 | 3,08 | 2,53 |
| Měrný prostor [dm3/k] | 3,54 | 3,56 | 4,28 |
Tabulka č. 4 – Železniční motory
| Parametr | Cooper Bessemer FVDL-16T | Electro-Motive 16-567 D3 | Fairbanks Morse 12-38D 8 | Paxman Ventura 16 YJC | Mercedes-Benz MB 518 B | Continental (tankový) AVDS-1790 | Mitsubishi 24 WZ |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2 nebo 4 takt | 4 | 2 | 2 | 4 | 4 | 4 | 2 |
| Chlazení | vodou | vodou | vodou | vodou | vodou | vzduch | vodou |
| Přeplňování | ano * | ne | ne | ano * | ano ** | ano | ano * |
| Vrtání [mm] | 228,6 | 215,9 | 206,4 | 195,9 | 185 | 146,1 | 150 |
| Zdvih [mm] | 266,7 | 254,0 | 254,0 | 215,9 | 250 | 146,1 | 200 |
| Počet válců | 16V | 16V | 12P | 16V | 20V | 12V | 24WW |
| Obsah [dm3] | 175 | 148 | 203 | 105 | 134,4 | 29,4 | 84,8 |
| Výkon [k] | 4000 | 2750 | 2580 | 2400 | 3000 | 750 | 3500 |
| Otáčky za min. [1/min] | 1200 | 835 | 850 | 1500 | 1720 | 2400 | 1650 |
| Váha [kg] | 17200 | 15400 | 20400 | 6380 | 4800 | 1700 | 6024 |
| Délka [mm] | 4230 | 5400 | 6600 | 2665 | 4000 | 1675 | 3700 *** |
| Šířka [mm] | 1530 | 1715 | 1700 | 1330 | 1581 | 1400 | 1800 |
| Výška [mm] | 1920 | 2510 | 2740 | 2053 | 2254 | 1040 | 2100 |
| Celkový prostor [dm3] | 12400 | 23200 | 30700 | 7250 | 14200 | 2430 | 14000 |
| Litrový výkon [k/l] | 22,9 | 18,6 | 12,7 | 22,9 | 22,3 | 25,5 | 41,3 |
| Stř. efektivní tlak [kp/cm2] | 17,2 | 10,0 | 6,75 | 13,75 | 11,7 | 9,55 | 11,3 |
| Stř. pístová rychlost [m/s] | 10,7 | 7,06 | 7,2 | 10,8 | 14,3 | 11,7 | 11,0 |
| Měrná váha [kg/k] | 4,3 | 5,6 | 7,9 | 2,66 | 1,6 | 2,27 | 1,72 |
| Měrný prostor [dm3/k] | 3,1 | 8,45 | 11,9 | 3,02 | 4,74 | 3,24 | 4,00 |
* mezichladič | ** mechanicky poháněný kompresor a mezichladič | *** se spojkou a reversí
Tabulka č. 5 – Data automobilních spalovacích turbin
| Parametr | Chrysler CR-2A | General Motors GT-305 | Ford 704 | Rover T-4 |
|---|---|---|---|---|
| Výkon [k] | 140 | 225 | 300 | 150 |
| Otáčky výstupního hřídele [ot/min] | 39000 | 24000 | 36000 | 36000 |
| Váha [kg] | 204 | 268 | 295 | 213 |
| Spotřeba paliva [g/kh] | 225 | 240 | 250 | – |
| Kompresor – uspořádání / počet stupňů | R / 1 | R / 1 | RR / 2 | R / 1 |
| Kompresor – účinnost [%] | 80 | 78 | 80 | 79 |
| Kompresor – otáčky/min | 44600 | 33000 | 46500–91500 | 65000 |
| Max. teplota [°C] | 927 | 900 | 927 | – |
| Turbina generační – uspořádání / účinnost [%] | A / 87 | A / 84 | RA / 83–86 | R / 86 |
| Turbina generační – otáčky/min | 44600 | 33000 | 46500–91500 | 65000 |
| Turbina hnací – uspořádání / účinnost [%] | A / 84 | A / 81 | A / 85 | A / 86 |
| Rozměry: délka × šířka × výška [mm] | 910 × 890 × 680 | 940 × 660 × 610 | 970 × 740 × 710 | 960 × 760 × 680 |
| Celkový prostor [dm3] * | 550 | 380 | 510 | 495 |
| Měrná váha [kg/k] | 1,46 | 1,19 | 0,98 | 1,42 |
| Měrný prostor [dm3/k] | 3,92 | 1,69 | 1,70 | 3,30 |
R = radiální, A = axiální, * násobením hlavních rozměrů.
Tabulka č. 6 – Porovnání max. dosažitelných kompresních poměrů v závislosti na poměru R/e
Rozměrové porovnání pro rotační motor Wankel (viz obr. 5).
| Poměr R/e | Maximálně dosažitelný kompr. poměr | Max. odklon těsnící lišty |
|---|---|---|
| 11,5 | 30 | 15° |
| 7,1 | 18 | 25° |
| 3,9 | 10 | 50° |
Tabulka č. 7 – Porovnání parametrů motorů Stirling s běžnými motory pístovými
| Parametr | Stirling (malý) | Stirling (větší) | Dvoudobý naftový | Čtyřdobý naftový (6vál.) | Čtyřdobý benzinový (8vál.) | Dvoudobý benzinový (4vál.) |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Palivo | nafta | nafta | nafta | nafta | benzin | benzin |
| Výhřevnost [kcal/kg] | 10000 | 10000 | 10000 | 10500 | 10500 | 10600 |
| Vrtání [mm] | 60 | 88,1 | 108,0 | 103,0 | 90,4 | 62 |
| Zdvih [mm] | 33,8 | 60,3 | 127,0 | 127,0 | 63,5 | 57,2 |
| Obsah válce [ccm] | 80 | 328 | 1160 | 1060 | 755 | 180 |
| Váha motoru [kg] | 57,5 | 204 | 995 | 995 | 307 | 54,5 |
| Min. spotřeba [g/kh] | 213 | 163 | 182 | 189 | 208 | 360 |
| Výkon při min. spotřebě [k] | 5,98 | 30 | 181 | 199 | 121 | 29 |
| Otáčky za min. [1/min] | 1500 | 1500 | 1700 | 3000 | 2400 | 3500 |
| Max. tepelná účinnost [%] | 29,6 | 39,0 | 34,8 | 32,4 | 29,0 | 16,6 |
| Max. výkon [k] | 8,63 | 40 | 210 | 242 | 261 | 49,5 |
| Výkon 1 válce [k] | 8,63 | 40 | 35 | 30,2 | 32,6 | 8,09 |
| Max. otáčky [1/min] | 3600 | 2500 | 2100 | 4600 | 4600 | 4000 |
| Měrná spotřeba při max. Ne [g/kh] | 237 | 190 | 186 | 213 | 229 | 467 |
| Měrná váha [kg/k] | 6,66 | 5,1 | 4,7 | 2,13 | 1,27 | 0,91 |
| Litrový výkon [k/l] | 108 | 122 | 30 | 35,5 | 40 | 68,5 |
| Účinnost při max. Ne [%] | 26,4 | 33,3 | 34,0 | 28,7 | 26,4 | 13,4 |
| Stř. efektivní tlak pe [kp/cm2] | 12,2 | 22,2 | 6,6 | 8,0 | 8,1 | 4,3 |


