SKODAMOTOR

Na samém začátku tohoto malého seriálu bych chtěl říci, že jeho cílem není v žádném
případě někoho kritizovat nebo se nad někoho povyšovat, jak je většinou zvykem v naší
české kotlině, ale především poukázat na to, že každý motor, a je jedno jestli je
provozován na ultralehkém letadle nebo na letadle jiné kategorie, vyžaduje odpovídající
odbornou péči, což například o motorech vyrobených někdy před třiceti a více lety, platí
minimálně dvojnásob. Nebo-li, jak říkal můj dědeček, každý stroj vyžaduje svého strojníka.
Myslím si, že v dobách dřívějších, ať už byly jakékoliv, se lidé o své věci starali s větší
důsledností a zájmem a celkově si jich více vážili. Bohužel, v dnešní uspěchané době
tomu tak, až na pár výjimek, a letectví by k nim mělo jednoznačně patřit, tomu tak již není,
což je smutným faktem.
Dosti lamentování a teď již k vlastnímu průběhu tzv. REVIZE motoru Walter Minor 4-III
Po sundání motoru z letadla (foto….) a jeho převozu do dílny, jsem
předpokládal, že zde dojde jen ke kompletní prohlídce a k nějakému tomu “promazání”.
Bohužel, jak se později ukázalo, totálně jsem se mýlil.
Rozebírání motoru:
Při podrobné vnější prohlídce motoru, před jeho montáží na manipulační stojánek, již bylo
patrné, že jeho rozebrání nebude vůbec jednoduché, ale spíše náročné s ohledem na
možné poškození jeho jednotlivých části. Motor na první pohled jevil známky profesionální
údržby, čemuž některé znaky i tak trochu nasvědčovali, nicméně byly zde naopak i jiné
příznaky, které svědčily o pravém opaku. Viditelné plombování zajištěných částí a hodně
červené barvy standardně znamenají kvalitu a pečlivost údržby. V našem případě to bylo
bohužel jen pozlátko na tomto krásném historickém motoru z padesátých let minulého
století.
Každá příručka daného letadlového motoru přesně stanovuje jaké dělat na motoru
pravidelné prohlídky, příslušné servisní úkony a v neposlední řadě i různé změny, které
doporučují nebo nařizují bulletiny příslušného výrobce motoru v průběhu jeho životnosti.
To znamená, že je zde zcela jasně napsáno, jak a jakými nástroji, případně jakými
přípravky, se jednotlivé díly a celky mají demontovat, prohlédnout, seřídit a následně
namontovat zpět na celek. Pečlivé nastudování příručky a zodpovědná příprava na opravu
nebo kontrolu motoru a to v jakémkoliv rozsahu, by měla být u mechanika nebo v případě
UL provozovatele letadla, samozřejmostí. Pokud jedete autem, tak ten v případě nějakého
nenadálého technického problému lehce zastavíte, ale letadlo, to jen tak na obloze
nezaparkujete. Mechanik nebo provozovatel letadla, by měl být dokonale znalý svého
motoru, a měl aby také pokusit vžít do doby, kdy motor vznikal a seznámit se s dobovými
servisní postupy, používanými materiály, oleji atd.
Příručka k historickému motoru, a to náš Walter jistě je, popisuje sice jednotlivé úkony krok
za krokem, ale v některých případech je nutné také spoléhat na zdravý selský rozum.

Dnes již takovou podrobnou příručku k modernímu motoru většinou nedostanete, protože
s trochou nadsázky, na těchto motorech, plné elektroniky, se většinou jen poškozené díly
nebo spíše celé celky vyměňují a složitější práce, jako například generální opravy, dělají
jen výrobci motorů nebo jen velmi úzce specializovaná pracoviště.
Ale zpět k našemu motoru který je již připraven na montážním stojánku. Základem je
motor tzv. odstrojit o pomocné agregáty, jako je dynamo, v našem případě již upravený
alternátor, olejové čerpadlo a další komponenty, připravit k samostatné demontáži.
Samotná demontáž víka motoru zabrala mnoho času a přemýšlení, jelikož jistě nikdo
dlouhá léta nedemontoval. Nasvědčovala tomu značná oxidace slitiny tzv. elektronu, ze
které je víko ale i celý plášť motoru vyroben. Jak známo všechny lehké slitiny pokud
nejsou správně ošetřeny podléhají jednak vnitřní korozi, ale zejména korozi povrchové. To
se stalo v našem případě kolem všech šroubů víka karteru klikové skříně a že těch šroubů
je tam požehnaně. (foto….) Několikaletá oxidace držela víko kartelu klikové skříně tak, že
trvalo několik dní, něž šlo víko sundat. Po několika úpravách demontážních pomůcek a
také ztrátě drahocenného času se podařilo víko konečně demontovat. Standartě je víko
pouze přilepené na papírovém těsnění a jedná se o jednoduchý technický úkon.
Pokud jde o vlastní těsnění, tak moderní doba přinesla snadnou a rychlou opravu za
pomoci silikonových tmelů. Ty jsou sice dobré, ale je potřeba zvážit jejich aplikaci a
způsob použití, motor od motoru a díl od dílu. Nebezpečné jsou především částečky
silikonu rozpuštěné v oleji, kde způsobují nežádoucí usazeniny a tím zabraňují řádnému
mazání. (foto…….)
Pokud by se prováděla předepsaná prohlídka motoru podle příručky, jistě by k takovým
komplikacím nedošlo.
Demontáž klikové hřídel uložení + ojnice:
Po demontáži víka klikové skříně se nám naskytl nádherný pohled na řemeslnou práci
našich předků. Prostě technický klenot, který na dnešním moderním motoru nenajdete.
Na každé malé součásti motoru vidíte zde tu péči, technický um a lásku s jakou vznikala. 
Bohužel za chvilku vám pohled kazí něco, co by mělo vypadat trochu jinak! Zohýbané a
neodborně montované závlačky svorníků hlavních ložisek, poškozené matice od
nevhodného klíče atd. (foto….)
Po demontáži zmiňovaných závlaček bylo zjištěno neodborné dotažení matic svorníků,
které přitahují mosty hlavních ložisek. To mělo za následek jednak klepání motoru, ale
hlavně velký únik tlaku oleje. Díky tomu se poškodila nejen vlastní kliková hřídel, kterou
bude nutno přebrousit, ale hlavně pánve ložisek. Na posledním ložisku dokonce došlo k
ucpání tlakové trysky / silikon a nečistoty z motoru / čemuž nasvědčoval barevný vzhled a
poškození ložiska. (foto…)
Dementované spodní části ojnic byly na tom podobně, ale naštěstí ne tolik. Po demontáži
válců budeme moudřejší pro další postup oprav.
Klikový hřídel bylo nutno celý rozebrat a dekarbonizovat. Jednalo se hlavně o vnitřní části
klikového hřídele, které jsou zaslepeny pomocí speciálních víček a staženy šroubem. Tyto
části v klikovém hřídeli slouží jednak jako zásobárna oleje, ale také jako mechanický
odstředivý filtr, který je nutno čistit. V našem případě byly usazeniny tak veliké, že byly až
přes polovinu průměru otvoru. (foto……) To zapříčinilo rozvážení klikového hřídele s
následkem poškození jeho geometrie uložení. Tady je opravdu patrné, že dlouhá léta
nikdo motor nekontroloval tak, jak se správně má a píše v technické příručce k motoru. 
Po kompletním vyčistění klikového hřídele (foto…..) proběhlo měření jednotlivých čepů,
kde jde hlavně o geometrickou přesnost tzv. ovalitu. Podle stavu opotřebení se musí hřídel
opravit na speciální brusce pro klikové hřídele. Je to práce složitá a zdlouhavá, jelikož
klikový hřídel je z velice kvalitního materiálu. Každá chyba, jak se říká, se zde platí zlatem.

Výroba nových pánví na hlavní uložení klikového hřídele a ojnic není možná z polotovarů
jak by si někdo mohl myslet, ale je nutno do ocelových ložiskových pánví odlít slitinu
červeného bronzu vhodného pro náš účel. Tuto složitou opravu, a to jsem si skutečně
oddychl, provádí zde předepsaným způsobem z dob výroby motoru značky Walter.