Utajený zrod revoluce aneb Když vzduch nahradil ozubená kola 1966

Dnes jsme zvyklí, že mechanický pohyb automobilů, robotů či strojů zajišťují složité převodovky, hřídele nebo hydraulické systémy. V roce 1966 se však v hlavě československého konstruktéra Ing. Julia Mackerleho zrodila myšlenka, která všechny tyto konvence škrtla jediným tahem rýsovacího prkna. Na svět přišel prapůvodní prototyp pohonu, který stál na počátku celého projektu Rotoped.

Zapomeňte na hydromotor, tohle je čistá pneumatika!

Při pohledu na dochované historické fotografie a detailní technické nákresy by laik mohl nabýt dojmu, že se dívá na klasický axiální hydromotor. To je však zásadní omyl. Mackerleho řešení bylo naprosto unikátní a ve světě techniky nemělo obdoby.

Pohon funguje na principu stlačeného vzduchu a pružných komor (membránových měchů) opírajících se o šikmo uloženou desku.

Jak to funguje? Stlačený vzduch je přes centrální rotační rozvaděč (na nákresu označený jako „VSTUP“) postupně a cyklicky vháněn do jednotlivých pružných vaků.

Vznik pohybu: Jak se vaky jeden po druhém nafukují, tlačí na skloněný disk nad sebou. Protože je disk uložen na šikmé hřídeli, tlak expandujícího vaku ho nutí k odvalování a rotaci.

Výsledek: Plynulý kroutící moment bez jediného pístu, ojnice, klikové hřídele či mazacího systému.

Snímek, který obletěl tehdejší tisk

Dobová fotografie zachycuje mladou ženu, která s úctou drží tento kovový drahokam – první demonstrační model celého systému. Tento snímek, doprovázený technickým řezem s číslem 24, se na konci 60. let objevil na stránkách tehdejších populárně-naučných periodik, aby demonstroval genialitu československých mozků.

Model měl tehdy za úkol jediné: dokázat skeptické komisi i veřejnosti, že krouživého pohybu lze dosáhnout pouhým přeléváním stlačeného vzduchu v elastických komorách. Když pamětníci viděli, jak se nablýskaný kovový strojek po připojení hadičky sám od sebe hladce roztočil, bylo jasné, že Mackerle drží v ruce technický triumf.

Od malého motorku ke kráčejícímu kolu

Tento nenápadný stolní model byl chybějícím článkem skládačky. Mackerle si uvědomil, že pokud dokáže tímto způsobem roztáčet šikmou desku, dokáže stejný princip aplikovat v obrovském měřítku přímo na obvod kola vozidla. Právě zde se zrodila myšlenka přenést tyto nafukovací vaky z vnitřku motoru přímo na pneumatiku – a tak vznikl Rotoped.

Princip komresoru/motoru se šikmou deskou se později ukázal jako ideální řešení pro chemický průmysl nebo čištění odpadních vod, protože v něm nedocházelo ke tření kovových částí a nehrozila kontaminace kapalin olejem. Prototyp byl později úspěšně otestován i na katedře spalovacích motorů VUT v Brně.

Fotografie z roku 1966 jsou jasným důkazem, že velké věci začínají v malých laboratořích. Bez tohoto malého, elegantního pneumatického motorku by legendární měsíční vozidlo Rotoped nikdy nespatřilo světlo světa.